První auto, každý měl, má nebo bude mít jiné. Ať už je několik let staré nebo o něco novější, radost z něj je jednoduše podobná. Možná ta radost ale rychle trochu omrzí, jelikož následný pohled na nynější situaci cen benzínu a naft, je vcelku hrozivý. Člověk pak uvažuje, jestli má teď smysl autem jezdit. Ne vždy je to samozřejmě možné, někteří zkrátka auto potřebují, například k práci, takže kupříkladu takový taxikář. Jenže pokud se do práce nebo i do školy dokážeme dostat dopravními prostředky jako je vlak nebo například autobus, člověk v ten moment uvažuje, zda má nyní zvolit auto.
Není to samozřejmě jen o cenách benzínu na naft, ale o auto je třeba se zkrátka starat. Takže pokud si pořídíte starší auto, dejme tomu několik pár let, první potřeby oprav se naskytnou vcelku brzy, aniž byste to očekávali. Takže každý si například po pár měsících, co si auto zakoupil z bazaru, lehce postěžuje. Nicméně s těmito problémy se nedá nic jen, než s nimi prostě a zkrátka počítat. Mnohokrát jsem zaslechla od lidí, jenž auto vlastní, že koupit si takové auto je něco podobného, jako starat se o dítě nebo nějakého domácího mazlíčka, avšak kolikrát nákladnějšího.
Auta jsou vcelku nepředvídatelné, někdy vše funguje, jak má spoustu měsíců a někdy je potřeba nechat udělat několik oprav najednou. I přesto jak nákladné jsou a mohou být, jednoduše není to jen dopravní prostředek, jenž používáme k přepravě, ale může to být i koníček. Někteří věnují extra péči takových autům, jezdí na různé srazy a jízda v nich je pro ně spíš koníčkem, než pojmem jako je „dopravní prostředek“. Já s tím jednoduše mohu souhlasit, i když si v tomto čase nemohu auto pořídit, určitě i přes náklady, které vyžaduje, se tohoto takzvaného člena rodiny na čtyřech kolách zkrátka nevzdám a časem si jej také pořídím, i kdyby mělo být pár let staré.